Když byly tento týden vyhlášeny nominace na Grammy, nepřekvapilo, že jméno Brandi Carlile bylo často zmiňováno - sedmkrát, čímž se vyrovnala Adele a jen o dvě místa zaostala za Beyoncé. Carlileová je nadaná skladatelka se silným hlasem a na svém kontě má již šest cen Grammy. Její poslední album In These Silent Days se dostalo na vrchol žebříčků Billboard Rock a Americana.
Jednačtyřicetiletý Carlile, který celý život žije ve státě Washington, se však vedle toho živí jako vinař. Její washingtonské vinařství XOBC vyrábí převážně vína inspirovaná Rhônou. Hrozny pocházejí z několika washingtonských apelací, včetně Horse Heaven Hills a Walla Walla Valley. Vína vyrábí Sean Boyd, majitel a vinař společnosti Rotie Cellars.
Hlavním cílem značky je získávat peníze pro Carlilovu neziskovou nadaci Looking Out Foundation a přivést do světa vína komunity, které byly dříve ostrakizovány nebo ignorovány. Nadace Looking Out, kterou řídí Carlileova manželka Catherine, organizuje občanské kampaně a vybírá peníze na mnoho účelů, včetně pomoci pro COVID-19, organizací zabývajících se rasovou spravedlností a Lékařů bez hranic.
Carlile se již dlouho otevřeně hlásí k LGBTQ komunitě a je průkopníkem v hudebním průmyslu i jinde v otázkách LGBTQ. Vinařství udržuje řadu vín s tématikou hrdosti. Vína XOBC jezdí s hudebníkem také na turné - spolumajitelky XOBC Jeri a Amy Andrewsovy zaparkují rustikální přívěs a na každém Carlileově koncertu otevřou "Camp XOBC".
April Louis z časopisu Wine Spectator nedávno hovořila s Carlile o XOBC, poslání vinařství a o tom, jak víno ovlivňuje její hudební cítění. Její láska k vínu a vinařskému řemeslu se rychle projevila.
Wine Spectator: Co vás přimělo začít podnikat ve vinařství?
Jeri [spolumajitelka XOBC] měla úžasný nápad, jak získat peníze pro nadaci Looking Out, nápad, který byl svým způsobem jedinečný a spojoval lidi. Vždycky mě velmi zajímají takovéto přítoky, malé způsoby, jak kolem mé hudby vytvořit skupiny lidí, kteří se navzájem spojují na základě jakési společné lásky k něčemu, a v tomto případě jde o lásku k vínu. Byla to touha podpořit nadaci Looking Out, ale udělat to přístupnějším způsobem, který odráží můj styl a životní styl.
Je nějaké konkrétní víno, které odstartovalo vaši cestu za vínem?
Miluji vína ze severní Rhôny, miluji Bordeaux, cokoli z Margaux. Miluji francouzská vína obecně. Tak nějak jsem se dostal ke kalifornským vínům a pak jsem začal tíhnout ke státu Washington jako k mému oblíbenému výrobci domácích vín.
Řekl byste, že XOBC produkuje spíše vína ve stylu Rhôny?
Myslím, že na to kývne. Jsou chvíle, kdy ne. Ale je v něm i něco, co je tak nějak typicky washingtonské. Není to vyumělkované, ale je to komplexní.
Co je cílem nadace Looking Out?
Nadace Looking Out je nadace založená na kampani, kterou jsem založil v roce 2007. Založil jsem ji kvůli životnímu prostředí. Začal jsem s organizací Honor the Earth a Captain Planet, což je vzdělávací centrum pro mládež v Georgii. Chtěl jsem si v rámci nadace nechat prostor pro změnu zaměření, protože věřím, že jako aktivista jsem nejefektivnější, když mě něco v danou chvíli nadchne.
Opravdu jsem chtěl, aby tato nadace byla celkově zaměřená na pomoc lidem ze všech společenských vrstev a s různými příjmy. Jedna věc, kterou na filantropii nemám ráda, je její třídní zaměření a zaměření na galavečery. Chtěl jsem, aby lidé věděli, že pokud chtějí přijít a ušpinit si ruce, pokud chtějí být dobrovolníky, pokud chtějí být konzultanty, je nadace Looking Out o tom, že se díváme mimo sebe, na ostatní lidi. A tak jsem se od environmentálních témat, pro která jsem byla zapálená, když jsem nadaci zakládala, přesunula ke kampani Fight the Fear, což je kampaň reagující na násilí na ženách a queer lidech.
V posledních letech se hodně zaměřujeme na osud vysídlených lidí. Na jižní hranici, lidé vysídlení v důsledku konfliktu v Sýrii, uprchlické tábory v Jordánsku a Iráku. Hodně pracujeme s dětmi v konfliktech. Poslední kampaně, které XOBC podporovala, se týkaly těžké situace vysídlených lidí.
Jak si myslíte, že může být vinařský průmysl inkluzivnější? Jak do toho zapadá XOBC?
Stejně jako většinu věcí jsem začal dělat abstraktně, protože jsem umělec. S pitím vína není spojen žádný explicitní dress code nebo třídní přístup. Ale je tak nějak historicky spjato s tím, že je to luxusní zboží, a existuje způsob, jak to dělat, existuje způsob, jak držet sklenici.
Způsob, jakým se chovám k vínu XOBC, je trochu jiný - máme tendenci pít věci z yettiho. K prodeji a prodeji našich vín máme tendenci přistupovat spíše jako drsná farma. V naší značce je také prvek queer inkluzivity, a to v našem merchi a atmosféře, kterou se tváříme na veřejnosti. Je také opravdu spojena s pacifickým severozápadem.
Samotné víno si nejlépe vychutnáte u táboráku. Vůbec to neubírá na kvalitě. Jde spíše o komunitu, kterou se snažíme kolem produktu stmelit.
Kam podle vás XOBC směřuje?
Chtěl bych, aby to přineslo revoluci alespoň v té oblasti vinařství, ve které se pohybujeme, a to zpřístupnit ho lidem, kteří dosud neměli pocit, že do něj mohou patřit. Aby se toto víno stalo přístupným i pro nešťastníky, aby se lidé necítili vínem zastrašeni a pili ho.
Považujete víno za druh umění, podobně jako hudbu?
Ano, rozhodně. Zvlášť když mluvím s naším vinařem, tak se s ním opravdu ztotožňuji. Je tu forma umění, je abstraktní, nikdo jiný jí nerozumí a vy jste posedlí výsledným produktem. A vůbec netušíte, jak ho správně prodat. Potřebujete, aby se kolem vás shromáždili další lidé a pomohli vám to zorganizovat. Vinaři jsou naprosto skrz naskrz umělci. To se nedá obejít.
Má víno nějaký vliv na vaši hudbu?
Mám tendenci ho pít při psaní. Po celou dobu psaní alba In These Silent Days jsem měl nahoře ve studiu zásilku vín XOBC. Je to jeden z mála případů v mém životě, kdy bych řekl, že jsem pil tak trochu sám. Ale cítil jsem se zdravě, protože jsem vlastně nebyl sám, byl jsem se svými psy.
Moje žena je také zpěvačka a skladatelka. Když si sednu v našem obýváku ke klavíru, když vycítí, že píšu nebo že jsem našel nějaké nové akordy nebo něco podobného, je úplně v pohodě. Poběží po domě a zapálí svíčky a vždycky mi na klavír postaví sklenku vína.
Jak na XOBC reagoval větší vinařský průmysl?
Upřímně řečeno, byli neuvěřitelně vstřícní, všichni nás zvali do svých podniků a umožňovali nám pořádat ochutnávky. Chovali se k nám s maximální úctou, protože všichni vědí, že je to potřeba.
